Stříbro bylo kdysi v minulosti důležitý mincovní kov, vyniká také svými fyzikálně-chemickými vlastnostmi. Dnes jsou v kurzu též nanočástice stříbra, které díky svým antiseptickým účinkům nacházejí široké uplatnění od lékařství po textilní průmysl. Jejich účinky na životní prostředí jsou však stále velmi neprobádanou kapitolou.
Chemie a vlastnosti stříbra
Stříbro je nejlepším vodičem, elektřiny a tepla, už odpradávna se řadí k mincovním kovům, na jeho těžbě zbohatla v minulosti nejen Kutná hora a Příbram. Vyznačuje se také výbornou odrazivostí, což vede k jeho využití při výrobě zrcadel. Důležitou roli má také při legování slitin hliník, kde má vliv na zvýšení korozní odolnosti a pevnosti. Bez sloučenin stříbra by nebyl ani černobílé fotografie. V posledních letech zažívá velký boom též koloidní stříbro vyznačující se baktericidními účinky. Lidé si už v minulosti všimli, že pokud uchovávají vodu ve stříbrných nádobách, je méně náchylná k tomu, aby se zkazila.
Cesty stříbra do životního prostředí
Kromě hutního a metalurgického průmyslu, je třeba v případě stříbra brát více než u jiných těžkých kovů v úvahu tzv. nanočástice stříbra. Ty v posledních letech našly využití v mnoha typech průmyslu například v textilním průmyslu se používají pro výrobu oblečení pohlcujícím zápach, lékařství využívá obvazové materiály či dezinfekční prostředky jsou součástí některých kosmetických přípravků apod. Následující přehled se týká právě nejčastějších cest nanočástic stříbra do životního prostředí.
- textilní průmysl
- potravinářský průmysl (výroba obalových materiálů s antiseptickými vlastnostmi)
- používání kosmetiky (opalovací krémy apod.)
- farmaceutický průmysl
- elektrotechnický průmysl
- nátěry fasád chránící budovy před biodegradací (památková péče, stavebnictví)
Zdravotní rizika
Při chronické expozici sloučeninami stříbra dojde k tzv. argyrii neboli nevratnému usazování stříbra v různých orgánech. Sloučeniny stříbra například dusičnan stříbrný leptají kůži a jsou vysoce toxické pro bakterie vyskytující se ve vodě. V minulosti se právě pro své antiseptické účinky soli stříbra hojně používaly v lékařství. Dnes se už naštěstí upouští od podání roztoku dusičnanu stříbrného do očí novorozeňatům matek, které trpí pohlavně přenosnou chorobou. Ukázalo se, totiž že i dusičnan stříbrný je na některé bakterie například chlamydie krátký, a navíc sloučeniny jodu, které dusičnan stříbrný nahradily jsou mnohem méně agresivnější.
Limity stříbra ve vodě
Maximální povolená koncentrace stříbra ve vodě je 50 μg/L.
Odstranění stříbra z vody
Co se týče odstranění stříbra z vody lze využít klasické metody jako filtraci pomocí filtru s aktivním uhlím nebo reverzní osmózu. Filtrace pomocí aktivního uhlí je velmi jednoduchá metoda založená na využití materiálu s velkým měrným povrchem. Takový materiál představuje právě aktivní uhlí. Jednoduše si ho můžeme představit jako velké množství grafitových destiček různé vzdálených od sebe. Protože je aktivní uhlí samo o sobě nepolární budou se na něj dobře sorbovat látky stejné povahy tedy nepolární látky (například aromatické uhlovodíky) a neelektrolyty. Pro čištění vody se využívá práškové a zrněné aktivní uhlí, hrubě zrněné aktivní uhlí nachází uplatnění především při čištění plynů. Aktivní uhlí může být vyrobeno z různých organických materiálů, nejvhodnější jsou takové, které obsahují málo organických příměsí a vyznačují se vysokým obsahem uhlíku. Takový materiál představuje typicky černé uhlí, ale lze použít například i kokosové skořápky anebo dřevo
Reverzní osmóza je výhodná zejména v případě, že je voda znečištěná i dalšími těžkými kovy či jinými látkami, protože tato metoda je neselektivní a odstraní z vody vše bez rozdílu. Membránové metody jsou vhodné zejména pro průmyslové vody s vysokým obsahem stříbra nebo pro skládkové výluhy. Typickým představitelem této skupiny vod jsou odpadní vody ze sklářského průmyslu, stříbro se používá například k postříbřování tradičních foukaných perlí.
Literatura
- KOPECKÁ, I: Odstraňování vybraných těžkých kovů z pitné vody pomocí aktivního uhlí. Bakalářská práce. Univerzita Karlova Praha – Přírodověděcká fakulta. Praha 2007
