Většina sídel v minulosti vyrůstala v blízkosti řek a potoků, aby obyvatelé měli zajištěný přístup k vodě. Logicky následoval další krok, kdy se lidé snažili vodu zadržet pro další použití. Protože kvalitnější zdroje se nacházejí v podzemí než na povrchu, docházelo k postupnému budování studní. Ty nejstarší, hluboké 2 metry, byly na našem území objeveny ve středních Čechách: v Hrazanech [1].
Studna na vlastním pozemku je cenný poklad, který dodává příjemný pocit soběstačnosti. Kvalitu vody z ní je však nutné kontrolovat nejen v pravidelných intervalech, ale také při mimořádných situacích:
- Po povodních
- Přehnal-li se přes pozemek přívalový déšť s nánosy bahna z hnojených polí.
- V blízkosti studny proběhly stavební práce nebo byly zásahy provedeny v ní samotné: třeba výměna pumpy.
- Na sousedním pozemku se objevilo zemědělské zařízení nebo septik. Případně jeho majitel začal chovat větší množství domácích zvířat.
- Po dlouhé zimě s množstvím sněhu, kdy mohlo dojít ke splachům soli z komunikací v blízkosti studny.
- Změní-li se skladba obyvatel nemovitosti: přibyde novorozenec či nemocný člověk, pro které i znečištění (zejména v případě dusičnanů) lehce nad limity představuje vážné ohrožení zdraví.
- Když se chuť vody začne odlišovat od normálního stavu.
- Objeví se zákal.
- Riziko představuje i zanedbaná studna v blízkosti zdroje, který je sice pravidelně monitorovaný, ale škodlivé látky z opuštěné či neudržované studny do něj mohou prosakovat.
Co je předmětem chemického a mikrobiologického rozboru?
Podrobné vyšetření, zahrnující identifikaci širokého spektra látek od iontů, přes pesticidy, těžké kovy až po různé druhy organického znečištění, vyjde přibližně na 10 000 Kč. Mělo by být provedeno při uvedení nové studny do provozu a také po její rekonstrukci.
U domácích zdrojů se provádí většinou zjednodušený rozbor, kdy je sledováno maximálně 20 indikátorů. Postačí hlavně k opakovanému ověření kvality vody. Jeho cena se pohybuje mezi 800 až 1 200 Kč. Požadavky pro úplný i krácený rozbor jsou uvedeny ve vyhlášce č. 252/2004 [2].
Krácený rozbor pitné vody
Fyzikální a chemické vyšetření stanoví:
- Obsah železa
- Množství celkového organického uhlíku (Total Organic Carbon: TOC)
- Koncentraci dusičnanů, dusitanů a amonných iontů
Dále se hodnotí barva, pach, pH, zákal a elektrická konduktivita. Jsou to právě chemické indikátory, jež činí vodu z různých lokalit jedinečnou.
Mikrobiologické vyšetření podá informaci o počtu „kolonií tvořících jednotku“:
- Baktérií druhu Escherichia coli
- Ostatních koliformních baktérií (Shigella, Salmonella, Clostridium a další).
Jejich počty musí být nulové. V případě baktérií způsobujících fekální znečištění tak rozhodně neplatí úsloví „živá voda“. U doplňkové kultivace při teplotách 22 °C a 36 °C jsou již určité počty kolonií tolerovány.
Rozbor vody: úkol pro akreditovanou laboratoř
Každá laboratoř (soukromá i státní) by měla doložit potvrzení o akreditaci. Je to listina, která prokazuje „odbornou způsobilost subjektu k dané činnosti“. Seznam akreditovaných laboratoří je k nalezení na stránkách Českého institutu pro akreditaci. Zaměstnanec buď provede odběr sám, nebo majitele poučí, jak odběr provést. Přehledné informace se nacházejí i na webových stránkách laboratoří.
Vzorkovnice pro chemický a mikrobiologický rozbor
Pokud se uživatel studny odběr chystá provést sám, bude potřebovat vzorkovnice. Lze je vyzvednout u zvolené firmy. Nádoby jsou sterilní, takže se nesmí otvírat dříve, než dojde k jejich použití!
Většinou se voda odebírá do tří vzorkovnic: dvě jsou pro chemický rozbor a jedna pro mikrobiologický. Objemy i materiály vzorkovnic se mohou mezi jednotlivými laboratořemi lišit. Většina používá pro identifikaci mikroorganismů jednu menší skleněnou nádobu a další větší nádobu z plastu. Voda z další převážně plastové láhve slouží pro chemický rozbor. Vzorek pro stanovení koncentrace těžkých kovů se odebírá do zvláštní polyethylenové nádoby (ne do skleněné, protože sklo má schopnost uvolňovat do roztoků množství různých iontů).
Samotný odběr
Nejdříve je nutné nechat vodu bez přestávky několik minut odtékat. Potom lze započít s jejím nabíráním. Je nezbytné postupovat maximálně sterilně. Voda nesmí přijít do kontaktu s dalšími předměty a už vůbec ne s rukou odběratele. Pozor i na zakašlání či kýchnutí! Vzorky se ukládají do lednice a do 24 hodin je třeba je dodat laboratoři k analýze.
Pro chemický rozbor:
Plastová láhev se musí několikrát vypláchnout a až potom lze provést odběr.
Pro mikrobiologický rozbor:
Na rozdíl od odběru vody pro chemickou analýzu, kdy je možné vzorkovnici naplnit až po okraj, se pod hrdlem mikrobiologické vzorkovnice ponechává asi 1,5 až 3 cm volného prostoru, aby dostatek kyslíku zajistil přežití aerobních baktérií.
Laboratoř vzorky zpracuje dle standardního operačního postupu. Ten respektuje normy ČSN, ČSN EN, ČSN EN ISO i zavedené postupy farmaceutických firem. V protokolu, který laboratoř vystaví a dodá nejpozději do 2 týdnů, jsou uvedeny naměřené koncentrace jednotlivých ukazatelů, jednotky a limitní hodnoty.
Nejvýznamnější ukazatelé kvality vody: baktérie a dusičnany
Největší zdravotní riziko představují zvýšené koncentrace koliformních baktérií a dusičnanů. Baktérie lze eliminovat dezinfekcí nebo, například na chatě, používáním pouze vody prošlé varem. S dusičnany (nejvyšší přípustná koncentrace je 50 mg/l) je to složitější. Jsou-li naměřeny rizikové koncentrace, je vhodné používat jejich odstraňovače (takzvané denitrifikátory), které se napojují na potrubní systémy. Odstraňovače obsahují speciální vložku s filtrační směsí, která pracuje na principu iontové výměny. Z procházející vody na sebe směs váže anionty NO3- a uvolňuje anionty Cl–. Filtrační směs se regeneruje automaticky pomocí solného roztoku. Regenerační sůl v tabletě se do denitrifikátoru přidává jednou za měsíc.
[1] http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/voda/pdf/kabrhel/kozisek2_kabrhel.pdf
[2] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-252
