Nekvalitní voda škodí zdraví – jak ji upravit a zlepšit

Žijeme v dojmu, že voda, která nám teče z kohoutku, je naprosto nezávadná a nemůže nám ublížit. Vždyť i odborníci doporučují pít kohoutkovou vodu. Jenže se snadno může stát, že k nám vodovodním potrubím začne přitékat voda nejen nekvalitní, ale i nebezpečná, která nás může ohrozit na životě.

Příkladů máme z poslední doby hned několik – své by o tom mohli vyprávět třeba Pražané. V únoru se v teplé vodě na Černém Mostě objevila bakterie legionella, která může způsobovat těžký zápal plic a lidi s oslabenou imunitou tak může zabít. Přitom stačí, abychom bakterii vdechovali při sprchování, nemusíme vodu ani pít.

Uran způsobí ozáření

O několik měsíců dříve stejný problém nastal na pražském Proseku, nedávno zase v Letňanech. A nejde o jedinou nebezpečnou složku, která se ve vodě může bez varování objevit. Časté jsou i situace, kdy je ve vodě naměřeno zvýšené množství uranu. Přitom s takovým uranem bychom si zahrávat neměli. V podzemní vodě je obsažen skoro vždy, protože když voda protéká horninami, které obsahují uran či radon, tak se ho do ní nějaké množství samovolně uvolní. Pokud nám taková voda teče z kohoutku, radon se z ní uvolňuje a nějakou dobu zůstává v ovzduší. Přitom třeba při praní a vaření se uvolní až 100 procent radonu, při sprchování je to okolo 50 procent. A může tak dojít k sice slabému, ale přesto nebezpečnému ozáření osob žijících v dané domácnosti.

Železité složky se usazují

Dalším problémem nekvalitní vody jsou v ní obsažené železité minerály, tedy zejména železo, vápník, hořčík a mangan. Pokud jich je ve vodě příliš, je pak voda označována za tvrdou. Což nám zdravotně neškodí, ale zase to způsobuje jiné potíže. Tou největší je usazování takzvaného vodního kamene, kdy se potrubí, ale i spotřebiče jako pračka, myčka, varná konvice a další zanášejí, ve vrstvách se v nich usazují tyto železité složky a postupně může dojít až k úplnému zničení spotřebiče. Vodní kámen se sice dá manuálně odstraňovat, ale je to pracné a z vodovodního potrubí nemáme šanci ho odstranit, takže ho jednoho dne zničí.

Dusitany, dusičnany

V případě, že pijeme vodu ze studny, měli bychom si dávat pozor ještě na jeden problém, a to obsah dusitanů a dusičnanů. Ty se do vody dostávají především v důsledku hnojení průmyslovými hnojivy. Ta se po deštích splachují hlouběji do půdy a pronikají až do spodní vody. Jí se posléze šíří a pokud jsou v dosahu studny, proniká tato voda až do nich a pak se pije. Přitom dusičnany nejsou pro dospělé tak nebezpečné a lidské tělo si s nimi dokáže poradit – i když jen s jejich omezeným množství. Ale kojenci (hlavně do třech měsíců věku) jsou jimi velmi ohroženi, protože u nich způsobují takzvanou methemoglobinémii, kdy dochází k promodrávání rtů a kůže, pak se objevuje dušnost a může to skončit až smrtí udušením. Dusitany jsou ještě nebezpečnější – už od několika desítek miligramů jsou pro lidi toxické. Pokud se nám z vody dostanou do organismu, začnou se přeměňovat na karcinogenní nitrosaminy. Ty pak způsobují rakovinu žaludku nebo močového měchýře. Jejich negativní vliv na zdraví může zmírnit vitamín C, pokud ho přijímáme dostatečné množství. Ale i tak – jakmile se nám ve vodě objeví sloučeniny dusíku, není vhodná k pití.

Řešení je vždy

Ať už je voda znečištěna jakkoliv, většinou se to dá řešit. Rozhodně se nedoporučuje problém ignorovat, protože tak riskujeme své zdraví, nemluvě o tom, když takovouto vodu pijí malé děti, které jsou pak ohroženy na životě.

V prvním případě bychom si pitnou vodu měli nechat otestovat v certifikované laboratoři, abychom věděli, co nám teče z kohoutku. Nejjednodušší řešení pak je, když máme „pouze“ tvrdou vodu. Existuje celá řada možností, jak ji změkčit, neboli odstranit z ní kationty vápníku, hořčíku a železa, které způsobují usazeniny. To lze pomocí poněkud nedůvěryhodné metody využívání magnetů, ale používá se i reverzní osmóza, při níž se z vody pomocí speciálních přístrojů zcela odstraňují ionty vápníku a hořčíku, přičemž voda je pak takřka destilovaná (a tím pádem nevhodná k pití). Při průmyslovém čištění se do vody přidávají i chemické látky, zejména fosforečnany, které zmírňují vliv železitých iontů, ale ani tato voda není vhodná k pití a je spíše užitková. V domácnostech je tak nejvhodnější využívat přístroje pracující na bázi iontové výměny. Při té se do speciálních filtrů vychytávají kationty vápníku a hořčíku a jsou nahrazovány ionty sodíku, které nijak neškodí zdraví ani spotřebičům. A tyto přístroje se dají snadno umístit jak do domu, tak třeba i na chatu nebo do bytu a fungují pak zcela bezúdržbově a spolehlivě.

Co s radonem a dusitany?

O dost složitější to je, pokud analýza ukáže, že máme ve vodě zvýšené množství dusíkových sloučenin, případně radonu. Nejvyšší mezní hodnota dusitanů (NO2−) v pitné vodě je 0,5 mg/l. Prokázání přítomnosti těchto látek je pro odborníky poměrně snadné, ale ne tak jejich odstranění. Zpravidla se musí odstranit zdroj dusitanů a dusičnanů, aby vymizely i z pitné vody. Což znamená, že by zemědělci v blízkém okolí museli přestat využívat umělá hnojiva založená hlavně na dusíku. Jenže toho je těžké docílit, takže většina lidí raději rezignuje a vodu ze studny mají jen jako užitkovou. Další možností je přitom odstranění dusičnanů z vody pomocí speciálních přístrojů, které fungují na principu iontové výměny, akorát z vody vychytávají NO3- a namísto nich do vody uvolňuje Cl-. Tato úpravna vody se dá přitom nainstalovat do domů i bytů a je opět takřka bezúdržbová.

Také radon se dá z vody odstranit, ale není běžné, abychom si to dělali doma sami. Radon se odstraňuje z vody přímo v úpravnách vody, a to pomocí aeračních zařízení, kdy je vytěsňován díky provzdušňování vody. A odstranit se dá i bakterie legionella, ale taktéž ne doma. Celé postižené potrubí musí být pořádně vydesinfikováno chemickými prostředky, které bakterii zahubí a voda je pak opět pitná a v pořádku.

Komentáře