Rod Legionella představuje riziko zejména při vniku do dýchacích cest ve formě aerosolu. Těmto bakteriím se dobře daří v rozvodech teplé vody a k ohrožení dochází zejména při výskytu v chladicích věžích, zvlhčovačích vzduchu, klimatizacích, nebo vířivkách.
Kde se vzala legionářská nemoc
Počet popsaných bakterií patřících k rodu Legionella se v současnosti pohybuje kolem šedesáti. Za zdravotní potíže je nejčastěji zodpovědná Legionella pneumophila. Tato bakterie se ve vodě vyskytuje zcela běžně. Při teplotách nižších než 20 °C se ovšem nemnoží, ve vodách se tudíž vyskytuje v množství, které není pro člověka nebezpečné. Nebezpečí dokonce nehrozí, ani pokud se bakterie dostane do trávicího traktu, ale problém nastává až při jejím vdechnutí. Hrozí totiž nebezpečí, že se legionella uchytí v plicích a může vyvolat tzv. legionářskou nemoc, nebo její mírnější formu tzv. pontiatickou horečku. Vdechnutí infikovaného aerosolu je v současnosti jediný známý způsob nákazy těmito infekcemi. Přenos z člověka na člověka naštěstí zatím nebyl prokázán.
Je zajímavé, že ačkoli název nemoci odkazuje na sraz legionářů pořádaný v roce 1976 v jednom hotelu ve Philadelphii, kde se touto nemocí nakazilo přes 200 lidí, poměrně velké epidemie této nemoci se objevily mnohem dříve. Například v roce 1959 postihla americký stát Minnesota epidemie zápalu plic. Pravděpodobně se ale jednalo právě o legionářskou nemoc a zdrojem nákazy byla chladící věž, jak ukázala lékařská studie provedená o dvacet let později na přeživších pacientech. Poslední velká epidemie legionářské nemoci v Evropě postihla průmyslové město Pas-de-Calais ve Francii v roce 2001. Zdrojem nákazy byla chladící věž petrochemické továrny a nemoc si vyžádala životy celkem 18 lidí
Záludnost legionářské nemoci tkví právě v tom, že se projevuje jako běžné respirační onemocnění, například chřipka. Z tohoto důvodu nejspíše nebyla prokázána v dřívějších letech. Na rozdíl od chřipky však může vést až k zápalu plic a pokud není nemoc včas rozpoznána a léčena, může být i smrtelná. Pontiatická horečka není tak vážná, většinou se projevuje jako běžná chřipka a také na ni léky používané pro léčení chřipky zabírají.
Legionella v průmyslu
Co se týče průmyslu, na přemnožení a následné šíření legionelly jsou náchylné zejména vysokotlaké čistící stroje, odpařovací kondenzátory, provzdušňovací nádrže, zvlhčovače vzduchu či vyhřívané lázně a vířivky. A v neposlední řadě chladící okruhy, zejména ty, které využívají tzv. atmosférické chladiče neboli chladicí věže. U chladicích věží s sebou vháněný venkovní vzduch přináší množství nečistot, které způsobuje tvorbu úsad, korozních vrstev a biofilmů v celém chladicím okruhu. A právě úsady a biofilmy jsou živnou půdou pro množení legionell. Nejdůležitějším preventivním opatřením je tedy zamezit vzniku úsad a co nejvíce omezit korozi v systému. Nesmí se zapomínat ani na kontrolu biologické aktivity vody a dezinfekci. Pokud se totiž legionelly vyskytují spolu s některými prvoky, jejich nebezpečnost může vzrůstat. V chladícím okruhu je také třeba minimalizovat netěsnosti a zajistit správné odluhování (nařeďování).
Legionella v domácnosti
Stejně jako v případě průmyslu, platí, že se bakteriím rodu Legionella nejlépe daří v místech s nízkou cirkulací vody a výskytem úsad, rzi, biofilmů či zbytků instalatérských materiálů. Podle nejnovějších zjištění jim vyhovuje teplota v rozsahu 20 °C až 50 °C a do prostředí se mohou šířit skrze klimatizaci, zvlhčovače vzduchu, sprchy, nebo různé vířivé koupele.
Nejdůležitějším krokem v boji s legionellou v domácnosti je tedy též prevence, spočívající například v odstranění úsad a biofilmů a v dezinfekci. Pokud je nutné zajistit tepelnou izolaci systému je třeba vybrat materiál s co nejnižší tepelnou vodivostí a též dbát na to, aby izolace měla všude stejnou tloušťku. Co se týče náchylnosti materiálu trubky k pokrývání biofilmy, nejhůře z toho hlediska vychází plasty, zejména kopolymer ethylen-propylen. Naopak, měděné trubky se biofilmy tolik nepokrývají.
Je také doporučeno v rozvodech vody zamezit vzniku míst s příliš nízkým průtokem vody a tzv. slepých uliček, protože právě v taková místa jsou pro rozmnožení legionelly ideální. Dalším opatřením je udržování rozvodů studené vody na teplotách nižších než 20 °C. Legionella při těchto teplotách sice nezahyne, ale alespoň se dále nerozmnožuje.
Rozvody teplé vody se naopak doporučuje držet na teplotách vyšších než 60 °C. Pokud budou teplovodní systémy provozovány při nižší teplotě nebo bez dobré regulace (což vyžaduje rozdíl na koncovkách až na 20 °C ), vystavujeme se riziku vypěstování populace legionell, které se dobře adaptují i na vyšší teploty. Legionelly hynou při teplotách přesahujících 80 °C, jednou z možností jak množení zabránit je tedy termická dezinfekce pomocí automatického přehřátí bojleru.
Termická versus chemická dezinfekce
Pokud laboratorní mikrobiologické vyšetření vody prokáže v daném vzorku přitomnost legionelly, jsou v zásadě dvě možnosti dezinfekce – termická, jež byla zmíněna výše a chemická.
Termická dezinfekce je nenáročnou metodou, jejíž výhodou je, že nemění kvalitu vody a nevznikají při ní žádné vedlejší produkty. Nedá se ovšem využít pro rozvody studené vody, může poškodit pozinkované součásti rozvodů a navíc nedokáže zlikvidovat biofilmy. Jedná se tedy spíš o preventivní opatření. Pokud jsou legionelly v systému už přítomny je nutné doplnit jí některou z metod chemické dezinfekce.
Metody chemické dezinfekce legionelly zahrnují v současnosti zejména chloraci, dávkování oxidu chloričitého (chlordioxidu) či ozonaci. Chemická dezinfekce je obecně vhodná i pro rozvody studené vody a rozvody s velkým množství slepých uliček. Jako nejúčinnější se jeví chlordioxid, který je generován v tlakových lahvích přímo v místě dezinfekce a dávkován v přesně stanoveném poměru do vody. Na rozdíl od ozonace a termické dezinfekce totiž vykazuje reziduální účinek. Je také velmi vhodný pro dezinfekci chladící vody. Dokáže totiž odstranit biofilm i při pH vyššímu než 7 a vykazuje také lepší rozpustnost ve studené vodě. Kromě toho, při použití chlordioxidu nevznikají škodlivé vedlejší produkty jako trihalogenmethany (THM), chlorfenoly či dioxiny.
Zdroje
- Webové stránly: https://legionella.cz/ Citováno 13. 5. 2021
- MUDRA, R., MARTINKOVÁ, I., FIEDOROVÁ, M., HANSLÍKOVÁ, D.: Legionella aneb Čert nikdy nespí. Přehledová práce Dostupné online. https://hygiena.szu.cz/pdfs/hyg/2014/01/11.pdf
- Repetorium:Legionella pneumophilia. Dostupné online. http://mikrobiologie.lf3.cuni.cz/rep/lepn.htm.
- Dostupné online: http://www.chos.cz/legionella/
- Legionella – největší epidemie legionářské nemoci na světě. Dostupné online. https://legionella.cz/clanky/legionella-nejvetsi-epidemie-legionarske-nemoci/
